Vyplynulo to ze studie odborníků z Univesity of Granada. U několika laboratorních myší vyvolali experti chudokrevnost s nedostatkem železa uměle. Když podávali hlodavcům kozí mléko, došlo k výraznému zlepšení jejich zdravotního stavu. Kozí mléko bylo také výbornou prevencí této choroby. Jeho konzumace přispěla i k zastavení demineralizace – měknutí kostí.

„Pití kozího mléka má pozitivní vliv na metabolismus minerálů, rekonvalescenci při chudokrevnosti z nedostatku železa a nedostatku minerálů v kostech,“ tvrdí doktor Javier Diaz Castro. Podle něj kozí mléko obsahuje více vápníku, hořčíku, fosforu a železa a má vyváženější poměr těchto minerálů než mléko kravské.

Mateřské mléko: jídlo, nápoj i lék

Tuto neveselou informaci vydala 12. července tisková agentura Reuters. Většina zdejších deníků ji ovšem svým čtenářům nenabídla, ačkoli pravděpodobnost, že by na tom tuzemská nemluvňata byla jinak, se rovná nule. Možná se tak ale stalo proto, že pel senzace z ní vzápětí setřela vedoucí Antitoxického programu WWF Elizabeth Salterová, když prohlásila: »Tyto výsledky ale vůbec nic nemění na faktu, že kojení zůstává pro novorozence pořád tou nejlepší možnou výživou.« Neexistuje na světě jiná potravina, jíž by se člověk mohl živit půl roku, aniž by mu přitom cokoli podstatného scházelo. Mateřské mléko tuto moc má: miminko, které se jím dle libosti cpe, nemůže mít plných šest měsíců nejen hlad, ale dokonce ani žízeň. Příroda totiž zařídila, že v prsu se tvoří hned dva druhy mléka. Takzvané přední je řidší a slouží proto k zahnání žízně, mléko zadní, vznikající až poté, co zmizí zásoby předního, je hustší a zároveň výživnější. Miminko dobře ví, že bude-li sát jen krátce, napije se na žízeň, a pokud vytrvá, zbaví se kručení v břiše. Co ví mrně, netuší řada maminek. Ostatně, ve výživě dětí do jednoho roku se podle názoru pediatrů až příliš mnoho z nich dodnes drží praktik svých matek či babiček.

Kdo může, měl by

Proč nás vlastně Světová zdravotnická organizace, která doporučuje výlučné kojení do šesti měsíců věku, nemůže chválit podobně jako třeba skandinávské státy, kde si ještě v půlroce vychutnává výhradně mateřské mléko až 80 procent dětí? Leckteré maminky se stále ještě obávají o ztepilost svého poprsí, což lze směle označit za blud přímo kravský. Zatímco mléčné symboly mívají ve vemeni běžně tři čtvrtiny své mléčné produkce, savci pouhou čtvrtinu, neboť další »výrobu« stimuluje až samotné sání. Navíc kůže je v mládí natolik elastická, že si s dočasným rozdílným objemem lehce poradí. Podle tvrzení nestora české pediatrie profesora Švejcara tím hravěji, čím postupněji žena s kojením přestává. »Moje zkušenosti z poradny ukazují, jak nesmírně záleží na tom, zda v porodnici lékaři a sestry dohlédli na to, aby maminka začala kojit správnou technikou,« soudí Petr Karger, praktický dětský lékař z Prahy 4. »Ne všude je to běžné, a tak mnohé při prvních potížích podlehnou panice. Bojí se, že děcko hladoví, a vyčítají si, že nejsou schopné ho pořádně nakrmit, a do toho babička prohlásí 'Co ho trápíš, dej mu flašku!' A je po kojení. Přitom jde většinou o banality. Maminky si stěžují třeba na to, že dítě dumlá jen chvíli, a pak křičí hlady. Někdy je totiž prs hodně nalitý a bradavka tvrdá, takže ji dítě není schopno chytit - stačí ale trochu odstříknout a je po problému. V takových situacích je rozumné obrátit se hned na pediatra a ještě rozumnější na sestru - ženské s ženskými si přece popovídají líp.«

Pohodlí, ale i imunita

Čtyřměsíční Michal se z přebalovacího pultu na Janu Klepákovou spokojeně culí. V této pražské rodině jako by platila zásada: co dva roky, to nový kluk. Od svých dvou starších bratrů se však Michal v jednom liší... »Slíbila jsem si, že tentokrát vydržím s kojením až do Vánoc,« prozrazuje dvaatřicetiletá inženýrka ekonomie, která zatím odložila slibně začínající kariéru v mamutí potravinářské firmě na neurčito. »Nejstaršího Kryštofa jsem šidila, protože jsem zrovna dodělávala postgraduál, a tak spolu s lahví putoval často po babičkách a kamarádkách. Až u prostředního Jáchyma jsem měla příležitost zjistit, jak je vlastně kojení pohodlné: žádné tahání jídla, žádné ohřívání ani vyvařování... Klidně jsme s ním vyráželi po návštěvách, na chalupu ke známým, dokonce i na výlety na kole. Jenže když mu bylo pět měsíců, měla jsem autohavárii a strávila měsíc v nemocnici. Napotřetí to snad už vyjde.« K ryze praktickému argumentu paní Klepákové je v případě kojení nutné přidat ještě další, a možná důležitější. Zejména v letních měsících představuje kojení způsob, jak se vyhnout riziku průjmů, jež k této sezoně nerozlučně patří. Ti nejmenší, kteří přišli na svět od května do července, se s infekcí vyrovnávají nejhůř. Ujít lze v dětství i dospělosti také mnoha jiným nemocem - vždyť lékaři už dávno prokázali, že mateřské mléko dodává tělu kromě energie, živin a vody v hojné míře také potřebné obranné látky. Proto se kojené děti nemusí tolik obávat nejen průjmů, ale třeba ani zánětů středního ucha, alergií či infekcí dýchacích cest. Na letošní konferenci Americké plicní společnosti předložili australští lékaři výsledky studie, v níž sledovali 2834 dětí. Ty, které nebyly výlučně kojeny alespoň do svých čtyř měsíců, mají podle nich ve srovnání se svými kojenými vrstevníky o 27 procent vyšší šanci, že do svých šesti let onemocní astmatem. Vědci přitom dali do přímé souvislosti klesající počet plně kojených dětí se stoupajícím výskytem tohoto onemocnění, které je nyní nejčastější příčinou hospitalizace amerických i australských dětí.

Křik nerovná se hlad

Babičky-padesátnice se nestačí divit, jaké rady si jejich dcery a snachy přinášejí z porodnice a poradny. »Snad nejvíc mě zaráží, že na kojení už neexistuje žádný časový rozvrh - prostě se krmí, když má děcko hlad,« přiznává jedna z nich - Jiřina Dopitová z Českého Krumlova, která se s novým systémem setkala hned třikrát za sebou, při Barušce, Vojtovi i Oliverovi. »Kdykoli pak mrně zavrnělo, už dostalo prs. Kdyby bylo na mně, dala bych jim kolikrát spíš láhev s čajem.« Paní Dopitová je ovšem babička rozumná, a tak si všechny své výhrady nechávala raději pro sebe. Ostatně, o výživě dítěte by opravdu měl rozhodovat vždycky jen jeden člověk, ne konsilium babiček, sousedek a kamarádek. Mamince to velmi usnadní život, a dítěti vlastně také. Pokud je oním důvěryhodným rádcem pediatr, tím lépe. V jednom nicméně babička Dopitová, byť sama matka tří dětí, pravdu neměla: plně kojenému miminku není po šest měsíců vůbec třeba podávat ani čaj, ani šťávy. Na druhé straně chybějící rozvrh krmení opravdu svádí leckteré maminky k tomu, aby při každém křiku užuž rozepínaly knoflíčky. »Takovým kojencům říkám 'průtokoví',« usmívá se zdravotní sestra Jaromíra Háblová, která se o zdraví miminek stará už pětadvacet let. »Přepíjejí se a pak z toho mají bolení břicha. Maminky ale tvrdívají, že pít chtěly. Jenomže sání je u dětí reflex, ne uvědomělá činnost, kterou si dokážou regulovat.« Tyto bolesti trápí kojence zbytečně tím spíš, že už mají dost těch, za něž nikdo nemůže. Nadýmání běžné do tří měsíců věku je způsobeno jednak tím, že malé dítě má nedokonalé zažívání, protože enzymatický systém ještě dozrává, jednak má kratší pobřišnici, za niž vlastně nafouknuté střevo »tahá« a tím ji dráždí. I ta nejštědřejší maminka si však může být téměř jistá tím, že její ratolest nečekají v dětství trable způsobené nadváhou. Ve stejné době, kdy Britové žasli nad analýzou mateřského mléka, jim totiž prestižní časopis British Medical Journal nabídl zjištění německých kolegů, které neblahý dojem poněkud kompenzovalo. Do největší studie, která se kdy zabývala spojitostí kojení s dětskou obezitou, zahrnuli lékaři 9357 bavorských dětí. Ukázalo se, že děti krmené výhradně mateřským mlékem do svých 3 až 5 měsíců mají oproti těm, které od narození dostávaly umělou výživu, o třetinu větší šanci, že do školní lavice neusednou jako otesánci. U dětí kojených až do 6 až 12 měsíců se pravděpodobnost zvyšuje až na 43 procent. »V době, kdy dětská obezita ve vyspělých zemích spirálovitě stoupá, je to nesmírně významný poznatek,« okomentoval studii Robert H. Eckel, který působí jako expert na výživu v American Heart Association. »Zatím sice nevíme, proč tomu tak je, zda mateřské mléko obsahuje třeba nějakou speciální látku. Možná je ale pravda mnohem jednodušší - při kojení prostě chybějí ony láhve, které maminky nesmyslně nutí děti dopíjet až do dna.«

A co já, pane doktore?

Dva mýty z těch, které zaznívají v dětských poradnách, odolávají poznatkům medicíny zvláště sveřepě. První se týká vápníku, druhý vitaminů. »A kolik mám jíst kalcia, pane doktore?« ptávají se běžně novopečené maminky, neboť doma přece slyšely, že o značnou porci této důležité látky jedítě kojením připraví. Pravda je však jiná: potřebný vápník si tělo tak jako tak odebere z kostí, takže náhražka v podobě tabletek není nutná. Stačí jíst vyváženou stravu a pít dost tekutin. Současným hitem tuzemských ordinací jsou pak miminka osypaná od hlavy až k patě. »Bývají to obvykle prvorození potomci, jimž chtějí maminky dopřát dost vitaminů, a tak vypijí za den i litr, dva stoprocentního džusu. Tato vitaminová bomba pak vybuchne v podobě alergického ekzému u dítěte,« vysvětluje pediatr Karger. U žen, které už doma nějaké starší dítě mají, lékaři pozorují opačný extrém: všechno ovoce strkají potomkovi a na sebe přitom zapomínají, ačkoli ovoce pochopitelně patří i do normálního jídelníčku dospělého.

S rozumem v hrsti

Tak jako každý rok, i letos vyrazila vodácká parta třicátníků z jedno ho malého jihočeského města na lyže do sousedního Rakouska. Chlapi, manželky, děti. Také čtyřiatřicetiletá paní Milena (jméno z pochopitelných důvodů neuveřejňujeme) se svou Aničkou. A právě díky téhle dvojici se zájezd zařadil mezi nezapomenutelné. Dvouletá holčička se totiž všude domáhala svého »mlíčka«, a to tak vehementně, že tu v jídelně penzionu roztrhla mamince blůzičku, tu z ní v cukrárně rvala rolák. A když neuspěla, zkoušela štěstí u jiných maminek... Trapas, shodli se vzácně jak ženy, tak muži, přestože se všichni znají už léta a k upjatým typům zrovna nepatří. Mnohým jiným může vrtat hlavou, zda je skutečně rozumné kojit dítě po celé dva roky, jak doporučuje Světová zdravotnická organizace, když se spolu s mateřským mlékem dostávají do jeho organismu i některé jedovaté látky. »Jsem přesvědčen o tom, že na poměrně těžké mozkové dysfunkci mého syna se podepsalo i to, že ho manželka až do jeho šestnácti měsíců kojila,« říká jeden pražský internista. »Polychlorované bifenyly totiž negativně ovlivňují právě vývoj mozku.« Podepsat se však pod tento názor lékař nechce. Není sám. Magdalena Paulová, primářka dětské kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, však tento názor odmítá: »Z pediatrického hlediska je to nesmysl. Na mozkových dysfunkcích se prokazatelně podílejí jiné faktory, zejména nedostatek kyslíku, a to ještě před narozením. Kdyby tomu tak bylo, zněla by oficiální doporučení pro všechny členské státy Světové zdravotnické organizace jinak.« Příspěvkem do této diskuse se jistě stane reprezentativní lékařský výzkum, do něhož se rozhodli pustit ve Velké Británii hned poté, co zdejší laboratoře opustila neveselá analýza mateřské tekutiny. Vláda bude financovat projekt, v jehož rámci by tisíc matek v anglickém Leedsu mělo pomoci vytvořit archiv vzorků mateřského mléka. Jen to umožní zkoumat přímou souvislost složení mléka s následným vývojem dítěte, které si na něm po narození pochutnávalo.

Moderní zásady kojení

* kojit je třeba tak často a tak dlouho, jak si to dítě žádá

* rozumnější je kojit během jednoho kojení pouze z jednoho prsu, protože tak se v něm vytvoří dostatek zadního (tučného) mléka, nebo prsy při kojení několikrát vystřídat

* odstříkat není třeba po každém krmení, jen tehdy, má-li matka mléka nadbytek; lépe je odstříkávat rukou než odsávačkou

* dobře kojené dítě má minimálně šest až osm pomočených plen za den, přičemž moč je světlá. Méně použitých plen či hnědá stolice (nikoli tradovaná zelená) spolu s nepřibývající váhou a neklidem dítěte signalizuje nedostatek mléka. Jeho tvorbu zvýší střídání prsů během jednoho kojení a zvláště časté noční kojení, kdy je nejvyšší sekrece hormonu prolaktinu.

(podle Magdaleny Paulové, primářky dětské kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze)

Kojení po česku

* 87,8 procenta novorozenců je v okamžiku, kdy opouštějí porodnici, kojeno plně

* podle studie z roku 1991 přestává být 20 procent dětí kojeno během tří týdnů po propuštění z porodnice, z půlročních dětí je kojeno pouze 13 procent

* nová studie zahrnující 1000 dětí, jejíž výsledky budou zveřejněny na podzim, zaznamenává podstatné zvýšení počtu půlročních kojených dětí (kolem 40 procent)